O Červené Karkulce
V pohledném stavení na konci vesnice,
Bydlela sedmkrát soudně trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku s nosem jak okurka,
Červenám od rumu no prostě Karkulka.
Jednou, když matička dívenku spatřila,
dala jí facku a pravila.
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať bába vyskočí zas jako srnka.
K čemu je maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce.
Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
Než bába utratí za léky důchod.
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
Běžela lesem jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukničce,
Nestřetla po cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pahorky,
Záhy jí donesly do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravy,
Pak v loži spatřila podivné postavy.
Co je to za fory tak brzo po ránu,
Vlk se tu placatí v bábině županu.
Jen pojď dál dívenko a nestůj u dveří,
Bábu jsem posnídal, ty budeš k večeři.
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
Zato tvá babička byla moc tuhá.
Tak to si nevybral jakostní potravu,
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
Sežral si babičku s infekční žloutenkou.
V pohledném stavení na konci vesnice,
Bydlela sedmkrát soudně trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku s nosem jak okurka,
Červenám od rumu no prostě Karkulka.
Jednou, když matička dívenku spatřila,
dala jí facku a pravila.
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať bába vyskočí zas jako srnka.
K čemu je maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce.
Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
Než bába utratí za léky důchod.
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
Běžela lesem jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukničce,
Nestřetla po cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pahorky,
Záhy jí donesly do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravy,
Pak v loži spatřila podivné postavy.
Co je to za fory tak brzo po ránu,
Vlk se tu placatí v bábině županu.
Jen pojď dál dívenko a nestůj u dveří,
Bábu jsem posnídal, ty budeš k večeři.
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
Zato tvá babička byla moc tuhá.
Tak to si nevybral jakostní potravu,
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
Sežral si babičku s infekční žloutenkou.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sněhurka a 7 trpaslíků
Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako pípa štěně,
žijou si tam spokojeně.
Když jednou těch sedm zmetků
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.
Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka,
a na hlavě z pod čepice,
vykukuje bradavice.
"Kúp ceruško jabko rudé,
když zaváháš, už nebude.
Ber to jabko!", řekla můra,
"A naval mi za něj bůra!"
Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte" špitla tíško,
"zbytek máte jako dýško."
Zakousla se, vše se točí,
vše se chvěje,
"To je vražda!", tiše hlesla,
na kovral v předsíni klesla.
Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
ztratily svůj žár a teplo.
"Vožrala se zas, pometlo!"
"Kdepak, špitá, už je po ní!"
Brumla, předák, slzy roní.
"Do Zlína hned zajedu,
a vyjednám to na středu."
"Kremaci ne! Nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."
Otrávená prudkým jedem,
obložená suchým ledem,
k smrti krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila rysy.
Přešly roky, sedm zmetků
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší.
Fešák, hrozně mu to sluší.
"Otevřete, hola, hola!"
marně do okénka volá.
"Nikde ani živá duše,
jsou snad hluchý?!" praví suše.
Klika cvakla, dvéře letí,
jinoch vchází do dveří,
na kovralu dívka krásná,
vlastním očím nevěří.
"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,
políbil ji bílou líc,
vzdychla, špitla:
"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc!"
Polibků je víc a více,
sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
obloženi suchým ledem.
Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací.
"Eh, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"
Šmudlu pošlou coby zvěda,
"Vetřelcovi budiž běda!"
Zvěd už zpátky rychle běží,
druhý dech popadá stěží.
"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije!
Divné na ní zkouší chvaty,
rozerval už na ní šaty!"
"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,
hned z chaloupky princ nahý letí,
Sněhurka však vzteky prská:
"Táhněte vy cházko mrzká!"
Místo díků, lásky vřelé
nakopla je do prdele.
Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká
Sněhurka, ta svobodná matka
Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako pípa štěně,
žijou si tam spokojeně.
Když jednou těch sedm zmetků
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.
Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka,
a na hlavě z pod čepice,
vykukuje bradavice.
"Kúp ceruško jabko rudé,
když zaváháš, už nebude.
Ber to jabko!", řekla můra,
"A naval mi za něj bůra!"
Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte" špitla tíško,
"zbytek máte jako dýško."
Zakousla se, vše se točí,
vše se chvěje,
"To je vražda!", tiše hlesla,
na kovral v předsíni klesla.
Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
ztratily svůj žár a teplo.
"Vožrala se zas, pometlo!"
"Kdepak, špitá, už je po ní!"
Brumla, předák, slzy roní.
"Do Zlína hned zajedu,
a vyjednám to na středu."
"Kremaci ne! Nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."
Otrávená prudkým jedem,
obložená suchým ledem,
k smrti krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila rysy.
Přešly roky, sedm zmetků
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší.
Fešák, hrozně mu to sluší.
"Otevřete, hola, hola!"
marně do okénka volá.
"Nikde ani živá duše,
jsou snad hluchý?!" praví suše.
Klika cvakla, dvéře letí,
jinoch vchází do dveří,
na kovralu dívka krásná,
vlastním očím nevěří.
"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,
políbil ji bílou líc,
vzdychla, špitla:
"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc!"
Polibků je víc a více,
sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
obloženi suchým ledem.
Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací.
"Eh, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"
Šmudlu pošlou coby zvěda,
"Vetřelcovi budiž běda!"
Zvěd už zpátky rychle běží,
druhý dech popadá stěží.
"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije!
Divné na ní zkouší chvaty,
rozerval už na ní šaty!"
"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,
hned z chaloupky princ nahý letí,
Sněhurka však vzteky prská:
"Táhněte vy cházko mrzká!"
Místo díků, lásky vřelé
nakopla je do prdele.
Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká
Sněhurka, ta svobodná matka